.

Rozmnožování plazů a obojživelníků + následná inkubace

Mezi plazi a obojživelníky existují tři způsoby rozmnožování, jedná se o oviparii, ovoviviparii a viviparii.

  • Oviparie (vejcorodost), tento způsob rozmnožování můžeme pozorovat u četných druhů obojživelníků, ještěrů, hadů a želv. Samice buď naklade vajíčka, u nichž dojde k oplození až poté, nebo dochází k oplození vajíček v těle samice a vývoj vajíček začíná až opustí její tělo.
  • Ovoviviparie (vejcoživorodost) znamená, že vývoj vajíček pokračuje do určitého stádia vývoje. Jak vejcoživorodé v herpetologii značíme ty druhy, u kterých se mláďata krátce před opuštěním kloaky, při opuštění kloaky, nebo chvilku po opuštění kloaky líhnou z vajíčka.
  • Viviparie (živorodost) je způsob rozmnožování, kdy se rodí živá mláďata, nelze ale dělat přesné hranice mezi ovoviviparií a viviparií. U savců se pojem viviparie používá v tom smyslu, že jsou embrya v těle matky vyživovány z krevního oběhu přes placentu.

V případě oviparie (vejcorodosti) je po nakladení nutné vejce správně inkubovat. Inkubace vajec znamená, že se udržují ve správné teplotě a vlhkosti. Teplota při inkubaci vajec plazů se obvykle pohybuje od 25°C do 32°C někdy ovšem i méně. Nutné je ale především zajistit správnou vlhkost a to přibližně od 50% do 95% relativní vzdušné vlhkosti. Tyto hodnoty jsou velmi rozdílně pro různé druhy plazů, protože ti svá vejce zahrabávají ve své domovině do země, hadi je obvykle kladou do různých prohlubní, vyhnilých kmenů atd. Některé krajty a užovky se o svá vejce dále starají a hlídají je. Krajty tuto dovednost zdokonalil až tak, že svalovým třesem dokážou ve svých smyčkách vejce ohřát až o několik stupňů celsia, vůči okolní teplotě. V teráriích ovšem málokdy lze dosáhnout správné vlhkosti po celou dobu vývoje a tak je nutné vejce přendat do inkubátoru. Pokud vejce přendáváme, nesmějí se otočit, pokud jsou slepená neměla by se od sebe oddělovat a zásadně by se na ně nemělo sahat holýma rukama, v místě dotyku se pak často objevuje plíseň.

Inkubátor je zařízení, které udržuje konstantní teplotu a vlhkost. Vejce do něj většinou umisťujeme v plastových dózách s několika otvory kvůli přístupu vzduchu. Musíme však zamezit, aby mohla zkondenzovaná voda kápnout na vejce, v takovém případě začne vejce většinou plesnivět a již mu pak nejde moc pomoci. Vejce buď pokládáme nebo částečně zahrabáváme do inkubačního substrátu. Jak inkubační substrát můžeme použít písek, písek smíchaný s rašelinou, rašeliník, perlit, křemelinu, drcenou lávu nebo vermikulit. Pro vejce, které potřebují spíše sušší prostředí vyhovují substráty pískové, písek s rašelinou, perlit nebo vermikulit. Jako nejlepší univerzální inkubační substrát se mi jeví již zmíněný vermikulit, jedná se o expandované granulky slídy. vermikulit dokáže velmi dobře zadržovat vodu a při tom být na povrchu suchý. Pokud potřebuji udržovat vejce ve velkém vlhku, tak ho mísím s převařenou vodou v poměru hmotnosti 1:1, pokud potřebuji sušší prostředí, tak adekvátně méně. Vejce potom většinou překrývám vlhkým rašeliníkem, nebo je vermikulitem přihrnu přibližně do 2/3. Vermikulit má ještě tu výhodu, že po použití jde sterilizovat a znovu použít, nicméně tento postup je třeba vyzkoušet, příliš sterilizaci a nové použití nedoporučuji, neboť se při líhnutí z vajec dostane i dost tekutin a ty i po sterilizaci mohou způsobovat problémy, především plísně, takže pro ty co s tímto postupem nemají zkušenosti doporučuji raději používat vždy nový substrát.


Ostatní články :

Obecné informace o chovu plazů Informace o zařízení k chovu plazů

Nahoru
Copyright © 2005 - 2008 Uroboros | E-mail:uroboros@inbox.com | Mapa webu.
Publikování nebo šíření obsahu webu Uroboros.xf.cz je bez písemného souhlasu autora zakázáno.